Dějiny služební kynologie

Hrad Grabštejn je umístěn na vyvýšenině vulkanického původu nad obcí Chotyně. Byl založen ve 13. století purkrabím z Donína. Během své existence byl několikrát pobořen. Pánové z Donína Grabštejn drželi až do 16. století a pak jej prodávají zemskému radovi Jiřímu Mehlovi ze Střelic. Ten gotický hrad přestavuje na renesanční sídlo. Sídlo v průběhu historie měnilo majitele. Posledními majiteli byli Trauttmannsdorfové a Clam-Gallasové, kteří hrad vlastnili do roku 1945. Po druhé světové válce přechází hrad státu.[1]

Přilehlý zámeček Kavalierhaus je nedílnou součástí dnešního grabštejnského zámeckého areálu a tvoří jednu z jeho nejvýznačnějších a stavebně nejcennějších částí. Dějiny zámečku jsou tak do značné míry odrazem dějin celého areálu. Pro pozdní devatenácté století a pro století dvacáté je pak Kavalierhaus v rámci areálu jeho funkčně nejvýznačnější součástí. K historii hradu Grabštejn jsem využil článku J. Sedláka s názvem Stavebně historický průzkum zámečku Kavalierhaus – Grabštejn, který byl vydán v roce 2005. Z tohoto článku cituji:

„…Nejstarší písemnou zprávou o mocném severočeském pohraničním hradu Grafensteinu je kronikářský zápis opata Neplacha, zaznamenaný v letech 1355-65. Energický král prý tehdy mezi jiným „odňal, kterému šlechtici Ulsicz, jež se teď nazývá Grafenstein“. Z charakteru zápisu a ze závěrů záchranného archeologického průzkumu je počátek hradu kladen do 1. poloviny 13. století. Od 2. poloviny 13. století do poloviny 16. století zde panovali pánové z Donína. Zanechali zde mohutný a také náležitě opevněný hrad. Doloženo je i podhradí, mající charakter obce, či malého městečka s významnou ekonomickou vahou. Již za posledních Donínů zde fungoval pivovar, mlýn, pravděpodobně i cihelna. Hodně se mluví i o důlním podnikání přímo na Grabštejně. Značného rozvoje dosáhlo grabštejnské podhradí již za posledních Donínů, další mohutný rozvoj je spojen s intenzivním hospodářským a důlním podnikáním za Jiřího Mehly ze Střelic, v roce 1562. V této době také došlo k velkolepé přestavbě starého hradu na renesanční zámek. Dalšího rozkvětu dosáhlo také podhradí (podzámčí). Z písemných pramenů jsme v těsné blízkosti grabštejnského zámku informováni o existenci hospodářského dvora, sýpky, ovčína či budovy pro jezdecké koně. Lze jen konstatovat, že šlo o budovy hospodářské, mající souvislost s vrchnostenským podnikáním. O jejich vzhledu toho také nevíme přespříliš, lze zmínit vyobrazení z počátku Neplacha, opata katovského.

Mohutně vyvinuté renesanční štíty budovy dnešního Nového zámku, tvarově korespondujícího s původními štíty tzv. Starého zámku nám dokládají velkolepost a velkorysost renesanční podoby areálu. V terénu jsou dodnes patrné zbytky po rozsáhlém fortifikačním systému s gotickými a renesančními prvky.
Během třicetileté války byl Grabštejn značně zasažen, zejména pak podzámčí. V pramenech jsou zmiňovány vypálené a zničené budovy dnešního Nového zámku i Kavalierhausu. Městečko Grafentahl, zmiňované v podzámčí v podstatě zmizelo. Na rozkaz císaře bylo rozbořeno opevnění zámku. Zpustlý a poničený zámek již nikdy nebyl obnoven v rozsahu tušeném či známém v renesanci. Grabštejn již nesloužil jako stálé panské sídlo, zbylé budovy byly využívány pro správní a bytové účely centra panství. V průběhu 18. století došlo k některým redukcím ve Starém zámku, zejména byl rozdělen velký starý sál. Na otázku kdy byla vystavěna současná budova zámečku Kavalierhaus však písemné prameny příliš přesně neodpovídají.
Původní šafářova krčma je podle urbáře z roku 1668 uváděna jako zničená po třicetileté válce. V místech starší panské hospody vznikla patrně stavba nová, není však vyloučeno, že některé části starší stavby byly do nově vystavěných budov začleněny. Budovu lze považovat za vystavěnou po roce 1793, kdy je již zmiňována v soudním odhadu. To je poměrně velké časové rozpětí. Přesnější datace stavby či přestavby nebyla zatím na základě písemných pramenů provedena.
K dalším stavebním úpravám došlo někdy kolem r. 1830. Tento letopočet je vepsán na půdě Kavalierhausu v oblasti kolem tehdy vystavěného frontonu. Tehdy také vznikla vestavba věže s hodinami. Do roku 1586 byl vybudován nový zámek v podhradí, (dnes klasicistně přestavěný 1818) rozšířený roku 1833 o budovu hostinského domu.
Další stavební úpravy již byly dílčího charakteru. Dochovalo se velké množství plánové dokumentace, které nám dává poměrně přesný a téměř vyčerpávající přehled o stavební činnosti v 2. polovině 19. století a na počátku století dvacátého. Nejprve vzniká za budovou nová kočárovna, jsou upravována stání pro koně v přilehlé stáji a ke konci 19. století byl rozdělen i velký hostinský sál v přízemí. V letech 1909 dochází k elektrifikaci Grabštejna. Plánová dokumentace podchycuje celý areál, místnost po místnosti, včetně záznamu funkce místnosti (ale jenom tam, kde byly prostory elektrifikovány). Clam-Gallasové tehdy obývali protilehlý Nový zámek, Kavalierhaus tehdy sloužil stále jako hostinský dům, spodní patro pak sloužilo hospodářským účelům. K důležitým změnám dochází až ve 30. letech 20. století. Tehdy také vrcholí funkční vývoj celého areálu. Panstvem je opuštěn Nový zámek a rodina Marie Clam-Gallas a Karla Lichtensteina-Potzstadsky se usídlila v Kavalierhausu. Přesné doklady o způsobu obývání zámečku doplnil etnografický průzkum. Rozhovor s p. Koudelkou je zaznamenán na konci kapitoly.
Po roce 1945 končí éra Grabštejna jako šlechtického sídla a dochází ke konfiskaci zbytku Clam-Gallasovského majetku na Grabštejně. Ještě několik let po válce je zámek přístupný, pravděpodobně zejména Starý a Nový zámek.
V uspořádání Kavalierhausu nebyla spatřována historická nebo kulturní hodnota a tak s ním bylo také nakládáno. Pravděpodobně sloužil zejména k ubytovacím účelům družstva Rebytno. Po přidělení zámku armádě pak Kavalierhaus sloužil jako štábní budova. Období socialismu pak přežil ze všech grabštejnských zámeckých budov relativně nejlépe. Zničena byla pouze všechna kachlová kamna, za své vzala i původní tašková krytina a částečně byly překryty a poškozeny fasády. Vnitřek, zejména 1. patro zůstalo v takřka původním stavu. Po roce 1989 proběhly z hlediska památkové péče devastující úpravy sklepů, kočárovny a části přízemí.[2]

Pod vedením sólisty Národního divadla v Praze (rodák z blízké Chotyně) jsou v posledních letech pravidelně konány hudební produkce a koncerty různých žánrů. Výtěžky z těchto koncertů jsou využívány na opravu zámlku. Dále je uvedené místo Starého zámku využíváno na kulturní akce pořádané různými organizacemi při příležitosti svátků a výročí.