Theodor Rotter ve Švejkovi
V kapitole o rytmistrovi Theodoru Rotterovi na straně 147 mimo jiné píšu: Rotterovo používání policejních psů se dostalo i do světoznámého Haškova románu...
Co přesně se ve Švejkovi píše, si můžete právě teď přečíst.
Ukázka z kapitoly Švejkova budějovická anabase
„Jó, dneska mají právo četnici,“ povzdechl si starej ovčák ze švarcenberskýho ovčína. „Voni ho měli i dřív,“ ozval se vandrák, „já pamatuju, že na Kladně bejval četnickým rytmistrem nějakej pan Rotter. Von vám najednou začal pěstovat tyhlety, jak jim říkají, policejní psy tý vlčí povahy, že všechno vyslíději, když jsou vyučený. A měl ten pan rytmistr na Kladně těch svejch psích učeníků plnou prdel. Měl pro ně zvláštní domek, kde ti psi žili jako hrabata. A von si najednou vzpomněl, že bude s těma psema dělat pokusy na nás, na ubohejch vandrákách. Tak dal rozkaz, aby četnictvo po celým Kladencku sbíralo houževnatě vandráky a dodávalo je přímo do jeho rukouch. Já tak jednou štrekuju si to vod Lán a míhám se dost hluboko lesem, ale co platným, na tu hájovnu, kam jsem měl zamířeno, už jsem nedošel, už mě měli a vodváděli k panu rytmistrovi. A to si, lidičky, ani dobře nemůžete rozvážit a uvážit, co jsem u toho pana rytmistra s těma psama zkusil. Napřed mě dal všema vočichat, potom jsme musel lézt po žebříku, a když už jsem byl nahoře, tak pustili takovou jednu potvoru za mnou na žebřík a vona mě, bestie, vodnesla se žebříku na zem, tam si na mne klekla a vrčela a cenila mně zuby do vobličeje. Potom tu potvoru vodvedli a mně řekli, abych se někde schoval, že můžu jít, kam chci. Vzal sem to k údolí Kačáku do lesů, do jedný rokle a za půl hodiny byli už dva ty vlčáci u mne, povalili mne, a zatím co jeden mne držel za krk, ten druhej běžel do Kladna a za hodinu přišel sám pan rytmistr Rotter ke mně s četníky, zavolal psa a dal mně pětikorunu a povolení, že můžu po celý dva dny na Kladencku žebrat. Ale kdepak já, běžel jsem jako když mně hlavu zapálí na Berounsko a víckrát jsem se na Kladencku neukázal. Tomu se vyhýbají všichni vandráci, poněvadž na všech dělal ten pan rytmistr svý pokusy. Vypravovali na četnických stanicích, že když von přišel na inspekci, tak kde viděl vlčáka, že tam vůbec inspekci nedělal a jen celej den s vachmistrem z radosti chlastali.“
Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Práce, Praha 1955