Dějiny služební kynologie

Využití služební kynologie jako nástroje na efektivní boj proti zločinu má své kořeny již v dávné minulosti. Toto konstatování je opřeno o prokázanou skutečnost, že použití služebního psa mělo a má na pachatele zásadní vliv. Služební pes slouží nejen jako výrazný preventivní a donucovací prostředek zvyšující efektivnost výkonu služby, ale je využíván jako kriminalisticko‑pátrací prostředek a profesionální specialista na pachové práce.

Jde zejména o využití psů na identifikaci pachových stop z místa činu, vyhledávání drog, výbušnin a nástražných výbušných systémů, palných zbraní a jejich komponentů, živých i neživých osob, využití u zásahových jednotek, k detekci hořlavých látek na místech požáru a v poslední době také k vyhledávání tabáku, bankovek, zvířat, rostlin apod. Nelze opomenout využití psů k ochraně zdraví a života policistů, ale také k úspoře policejních sil a finančních prostředků, neboť činnost psa je výrazně levnější než drahá technická zařízení. Tyto všechny činnosti včetně ověřených výsledků v praktickém použití ve výkonu služby za posledních 30 let prokazatelně svědčí o nezastupitelné roli služebních psů v boji proti kriminalitě.

Smyslem této publikace je dokumentace dějinného vývoje služební kynologie tak, jak na sebe v časovém sledu navazovala. Určitě jsme neměli tendenci hodnotit služební kynologii jako celek. Pokud se tak stalo, mělo to spíše dokumentační charakter pro lepší pochopení dané oblasti, event. problematiky. Podařilo se nám shromáždit historická fakta, která překvapí a zaujmou nejednoho laika. Proto také považujeme tuto knihu za vhodnou i pro laickou veřejnost.

Snažili jsme se zmapovat historický vývoj použití policejního (služebního) psa v československých podmínkách v období od počátku 20. století po současnost. Čím hlouběji jsme však pátrali v archivech, čím více jsme nalézali informace o skutečné práci psovodů, čím více jsme hovořili s pamětníky, tím jasněji jsme pociťovali potřebu vytvořit faktografický dokument, který by v uceleném přehledu zachytil a zdokumentoval historický vývoj naší služební kynologie.

Autoři této publikace si velmi dobře uvědomují, jak těžká a náročná je práce kynolo­gů‑psovodů. Jejich osobní a aktivní přístup ve spolupráci s jejich čtyřnohými kamarády byl, je a bude prostředkem, který doposud nenahradilo a pravděpodobně ani nenahradí žádné technické zařízení. Proto si v úvodu této publikace dovolíme vyjádřit všem bývalým, současným, ale i budoucím kynologům upřímně myšlené poděkování za jejich nezměrnou píli, osobní nasazení, statečnost, obětavost a starostlivost. Toto naše poděkování patří i jejich rodinám, bez jejichž podpory by nebyla práce psovoda vůbec možná. Psovod je totiž se svým psím kamarádem celých 24 hodin, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce, a to jak ve službě, tak o své dovolené i během nemoci psa.

Služební pes většinou žije se svým psovodem, tím se stává samozřejmě rodinným příslušníkem. Doba služby služebního psa končí zpravidla mezi devátým a desátým rokem jeho věku, a tak psí důchod tráví (ve většině případů) u svého původního pána-psovoda. Průměrný věk služebního psa je 12–15 let, v té době již vedle něj vyrůstá jeho nový následník připravující se na budoucí těžkou služební práci. O tom, že to je ohromná oběť a převeliká řehole psovoda a jeho rodiny, nemůže být vůbec žádných pochyb.

Ale jak to vlastně všechno začalo? Když jsem v listopadu 2010 křtil knihu Dějiny služební kynologie, pozval jsem celou řadu svých kolegů, kamarádů, přátel, kynologů, význačných osobností české i slovenské kynologické reprezentace a také kynologické veterány všech ozbrojených sborů. Měl jsem v úmyslu se s nimi podělit nejenom o radost z vydané publikace, ale také jsem chtěl, aby se všichni měli možnost potkat a na své kynologické začátky zavzpomínat mezi svými. Mezi pozvanými hosty byl také můj dlouholetý přítel, kamarád, výborný kynolog a chovatel ­Juraj Štaudinger, kterého řadím mezi výrazné představitele slovenské kynologie. Po křtu knihy mi napsal: „Ahoj Jirko! Úvodom Ťa srdečne pozdravujem a ďakujem za príjemné chvíle, ktoré som strávil na krste Tvojej knihy. V niektorých momentoch mi až mráz chodil po chrbte, tak som sa do toho všetkého vžil. V mene svojom a aj mojich kolegov, ktorým na kynológii skutočne záleží, by som Ti chcel poďakovať za hodnotné literárne dielo, ktoré skutočne medzi odbornou kynologickou verejnosťou chýbalo. Ďakujem Juraj.“

Po přečtení Jurajova dopisu jsem si vzpomněl na náš společný rozhovor z roku 2003, kdy jsme na svodu služebních psů v Bratislavě mluvili o tom, že je potřeba zdokumentovat celou historii služební kynologie československého státu, a to rychle, dokud máme ještě možnost setkat se s pamětníky a získat tak informace, dobové fotografie a dokumenty, které jsme v té době již oba poměrně důsledně sbírali.

Na listopadový dopis z roku 2010 jsem Jurajovi odpověděl, že bychom měli myšlenky proměnit ve skutky… Odpověď na sebe nedala dlouho čekat: „Jirko, bolo by to super. Tento týždeň mi doručia fotky z chovnej z Levár ešte za čias PS. Tiež by som mal mať presne ustanovený objekt, kde bola chovka v Šamoríne. Ak by sme sa do toho pustili, nesmieme zabudnúť na fakty: väzenská stráž mala svoju chovku v Leopoldove, ktorá zanikla asi pred 2 rokmi, taktiež majú v Leopoldove svoje výcvikové stredisko, vojaci majú po rozdelení republík svoje výcvikové zariadenie v Hronseku pri Banskej Bystrici. Železničná polícia mala taktiež svoje zariadenie pri Krupine a odchovávali si svoje šteniatka a mali priznaný názov chovateľskej stanice Železničná polícia. Colná správa má svoje výcvikové zariadenie v Gajaroch. Pomaly k tomu už zbieram materiály a myslím, že by som mohol byť pri Tvojom novom diely nápomocný. Zatiaľ ahoj Juraj.“

Tento moment se dá považovat za skutečný začátek psaní této publikace. Oslovili jsme mnoho kynologických osobností, získali jsme velké množství studijního materiálu a přidal se k nám také Peter Nevolný, který nám byl jako někdejší tiskový mluvčí ministra vnitra neocenitelnou podporou nejen z lingvistického hlediska, ale také jako výborný fotograf.

Ze shora uvedených důvodů, ale samozřejmě i z mnoha dalších zejména osobních, jsme se v letech 2011 a 2012 zajímali nejvíce o sběr historických dokumentů, který vyvrcholil v červenci roku 2012 prvním setkáním policejních psovodů-veteránů v Lučenci.

Z tohoto setkání získal nejvíce informací o historii služební kynologie na území našeho státu za posledních téměř 40 let jeho organizátor Juraj Štaudinger. Celkem jsme zpracovali za čtyři roky více než 550 stran textu, prohlédli společně více než 1000 fotografií a historii konzultovali s více než 150 kynology, jejich rodinnými příslušníky, historiky a příznivci kynologie.

Uvědomujeme si, že naše kniha určitě neobsáhla celou šíři mapované doby, že ještě existují „bílá místa“ naší kynologie. V případě, že kterýkoliv čtenář bude chtít naše texty doplnit, budeme vděčni za každou historicky relevantní informaci, dobový dokument či fotografii, týkající se celé oblasti služební kynologie. Přejeme vám ničím nerušené čtení a děkujeme za podporu, kterou našim snahám vyslovujete.

V případě, že budete chtít doplnit některá fakta historicky relevantní informací, dobovým dokumentem či fotografií, můžete tak učinit na adrese jirka.rulc@centrum.cz. Budeme rádi za každý (ověřený) příspěvek. Informace, které se do knihy nevešly, budou uveřejněny na těchto webových stránkách.

za kolektiv autorů Jiří Rulc